První velká akce letošní rok byla již tradičně skautská pouť v Brušperku. Jako tradičně jsme se zúčastnili mše v kostele sv. Jiří, her v pastevníku a užili si legrace na kolotočích.
Potom se naši skauti vydali na kolech na několikadenní výpravu na Hadinku, kde několik dní stanovali, hráli hry a bavili se. Tato akce byla hlavně příprava na cestu na tábor, kde chtěli jet také na kolech.
Na tábor se proto jelo dvěmi způsoby. Starší skauti jeli na kolech a ostatní členové oddílu již tradičně vlakem. Už na nádraží nás čekal Bilbo Pytlík, který malým skautům a skautkám předal pozvánky na oslavu jeho narozenin. Ti v táboře vyrobili pro Bilba dárky a chystali se na hostinu. Starší skauti se pro změnu chystali na lov upírů. A tak večer když hobiti usedali k velkolepé hostině, lovci zrovna někde naháněli nějaké nemrtvé. Hobiti se dosyta najedli a chystali se na cestu do Mordoru, kde měli zničit prsten v hoře Osudu. Po cestě se střetli se zlou Odulou a jejími sítěmi, procházeli. Naproti tomu lovci v cestě za likvidací upírů museli podstoupit i několikadenní výpravu na hrad Sovinec. Na konci tábora hobiti podnikli strastiplnou večerní cestu do hlubin Hory Osudu, kde byl prsten hozen do ohně a na místě byla nalezena také truhlička s pokladem. Sauron tak byl přemožen a hobiti si tak mohli užít zasloužené odměny. O den později se Lovci vydali do jeskyně, kde se přes den ukrýval velký šéf upír. Toho zastihli spícího a tak jej zabili zaražením několika kůlů do srdce.
Na přelomu prázdnin se celé naše středisko vydalo stejně jako tisíce skautů na celém světě na vrchol kopce vzdát hold úsvitu nového století skautingu. Naše středisko se vydalo už den předem na horu Skalka u Frýdlantu n. Ostravicí. Vyrazili jsme po prezentaci několika filmečků o skautingu z Kozlovic. Pěšky jsme cestovali mezi poli až jsme dorazili na úpatí kopce. Ten jsme už skoro potmě zdolali a kousek pod vrcholem vybalili stany. Večer se ještě opékaly párky, zpívali jsme u táboráků a hráli pár her. Ráno jsme vstávali asi půl hodiny před svítáním a vydali se na vrchol. Znovuobnovením svých slibů a zpěvem skautské hymny jsme uctili a přivítali příchod nového století naší organizace. Poté jsme se vydali na cestu zpátky.
Koncem prázdnin se naši skauti pustili do dalších úprav a oprav klubovny. Dali se tedy do broušení dřevěného pláště klubovny a ukládání dřeva, které jsme dostali darem na topení. Bohužel jsme nedostali příspěvek na lak, tak jsme museli obroušenou klubovnu nechat zatím tak a věnovat se jiným aktivitám.
Školní rok pro nás začal přípravou velké akce pro veřejnost, která měla být jak oslavou 100. výročí založení Skautingu, 150 let od narození zakladatele R.Baden-Powella, 100. výročí od narození velkého skauta J. Foglara, ale také 560 výročí od 1. zmínky o naší obci Krmelíně. Bohužel přes velkou a dlouhodobou propagaci (děkujeme TDC za poskytnutí propagačních materiálů) se náš počin nesetkal s velkým zájmem. Během víkendu, kdy jsme oslavy měli k nám přišlo pár rodičů našich členů a hry si zahrála asi desítka dětí. Museli jsme se ale přes toto přenést a v původním složení pokračovat v stálém programu.
Dne 14. září jsme se spolu se staršími skauty vydali na největší polní hru v ČR nazvanou HELP 98. Ta se konala v kopcích u Vsetína. Jeli jsme vlakem a sebou si vezli kola. Na místě jsme byli po půlnoci, kdy začínala hra. Po příjezdu na místo nás překvapilo, že jsme skoro jediní, kdo neměl na hru auto. Po krátkém odpočinku jsme se vydali na náročné prohledávání velmi kopcovitého a náročného terénu. Měli jsme najít vrak letadla, který střežili vládní hlídky a odnést odtud tajné materiály a zachránit zraněné. Bylo potřeba si hlídat také víza, která měla omezenou platnost a přistižení bez něj znamená vyhoštění mimo herní území nebo uvěznění. My jsme ale procházeli dost odlehlá a tichá místa a tak jsme na návraty do velvyslanectví dost zanedbávali. Sem tam jsme zahlédli nějaké vozidlo, ale to bylo vše. Nad ránem jsme unaveni vyšli na cestu, která rozdělovala herní území a po krátké přestávce se vydali na výměnu již dávno prošlých víz. Na velvyslanectví jsme se dostali celkem bez problémů, ale značně zmrzlí a unavení. Po krátkém střetu s hlídkou jsme se vydali na další pátrání. Nyní již více otevřeněji. Projížděli jsme herní prostor po cestách a hledali jakékoli znamení. Před polednem se nám dostala od druhé části naší skupiny zpráva, že vrak by měl být na nedalekém kopci. Vydal jsem se tedy spolu s Tomášem na jeho průzkum. Zcela náhodou jsme nerazili na skupinku vedoucí zraněného. Ihned jsme se vydali nahoru a opravdu jsme po náročném stoupání koly narazili na vrak. Po střetu s vojáky jsme se ale museli vydat do velvyslanectví u osamělého stromu. Po cestě zpátky jsme se střetli s jednou skupinkou a díky tomu, že jsme vyhráli, ale nic nezískali jsme napadli druhou skupinu, která měla jednu BETU. Po výstupu na kopec nás ale kousek před velvyslanectvím napadla početná parta lidí, která nám ukořistěný náklad vzala. Po dlouhém klení o nespravedlnosti (Ti kdo měli auta si zajeli až do míst, kde se útočit nemohlo a žádné nebezpečí jim v autě nehrozilo) jsme se vydali znovu k vraku letadla. Po příjezdu se Radek rozhodl udělat nájezd do místa dopadu a všichni jsme jej následovali. Jenom 2 z nás zajali, ale i tak jsme na ně museli čekat. Rychle jsme ošetřili jednoho zrněného a vydali se na cestu. Měli jsme hodinu na to, abychom jej dopravili do nemocnice. Když jsme ale strávili polovinu tohoto času prodíráním se houštím a obranou zraněného a navíc nám zajali další členy, bylo nám jasné že záchrana nebude tak jednoduchá. Navíc se projevila únava a tak jsme po necelé hodině, kdy jsme se nikam nedostali nechali zraněného umřít. Navíc většina lidí už končila a zavřeli nemocnici, kam jsme chtěli se zraněného dopravit. Vydali jsme se tedy na cestu do Březinky, kde jsme si vzali věci, najedli se, dostali velký HELPácký frgál a jeli jsme směrem na nádraží. Unaveni a vysíleni jsme se večer vrátili domů.
Začátkem listopadu se naši skauti rozhodli k jednomu důležitému kroku. Uznali, že každoroční mrznutí v klubovně je nesnesitelné a tak se dali do dlouho plánovaného zateplování střechy a podlahy v klubovně. Práce se protáhla až skoro do vánoc s tím, že vše jsme prováděli svépomocí a z ;darů malých stavitelů, kteří nám poskytovali zbytky polystyrénu. S koncem roku nám ještě chybělo dodělat obložení šikmin a dokončovací práce. Tento rok byl tedy ukončen opravdu pracovně.